Světoví bubeníci - Joe Morello
JOE MORELLO
Bubnové party na nahrávkách s tímto stále hrajícím a vyučujícím legendárním bubeníkem vždy zněly velice čistě, artikulovaně a tak přesvědčivě samozřejmě, jakoby byly tím jediným možným doprovodem daných skladeb. Nelze si na nich nepovšimnout brilantní techniky a zcela plynule hladkého provedení. Mezinárodně uznávaný autor a pedagog George Lawrence Stone o Morellovi řekl, že je jedním z nejtalentovanějších interpretů, které kdy slyšel. Kromě úžasné kontroly nad nástrojem a rychlosti navíc ještě s vysoce vyvinutým cítěním jazzu a smyslem pro rytmus, což mu umožňuje dát zmíněným technickým přednostem hlubší smysl.
Joe Morello se narodil v roce 17.7.1929 ve Springfieldu ve státě Massachusetts v Americe. Svou hudební dráhu nastoupil již v pěti letech a jistě to nebylo zrovna dobrovolně, začal totiž chodit „do houslí“. Ale již ve dvanácti přesedlal na bicí nástroje, a to s ambicemi stát se hráčem klasické hudby, kterýžto cíl mu nejspíše opět vnuknuli rodiče…Joe měl štěstí na excelentní učitele. Prvním byl muž podezřele česky znějícího jména Joe Sefcik, potom následovali George Lawrence Stone a bubny vyučující, hrající i vyrábějící génius Billy Gladstone, jenž je pro bubeníky něčím podobným jako je pro automobilisty Henry Ford.
V roce 1952 se již velmi slušně hráčsky vybavený Morello objevil v New Yorku. První, s kým začal krátce hrát, byl kytarista Johnny Smith. Dalším kratším působením byla kapela Stana Kentona. V roce 1953 nastoupil Joe důležité angažmá v Hickory House do tria Mariana McPartlanda, kde sbíral cenné zkušenosti hrou v malé partě po dobu tří let. A v roce 1956 potom začala jeho dvanáctiletá plodná spolupráce s velice populární kapelou Dave Brubeck Quartet. Z počátku prý vůbec nezkoušeli, Brubeck pouze poslal Morellovi pár svých desek s žádostí, aby se nějaké skladby z nich naučil nazpaměť. Některé měly polyrytmické doprovody a záludné změny metra, kdy například ze čtyř šly do tří, potom do dvou, potom znovu do čtyř dob. Pro Morella to však nebyl problém, protože podobné záležitosti měl vyzkoušené a pevně zažité již ze Springfieldu. Coby věhlasný veterán nyní na tehdejší Brubeckovy triky vzpomíná jako na z dnešního pohledu celkem jednoduše znějící věci, ale tehdy se takovými kousky nezabývalo a neovládalo je příliš hudebníků. Nicméně v Brubeckových skladbách se stále dá nalézt mnoho opravdu zajímavých a originálních momentů. Jazzovou klasikou se stalo Take Five, jejíž pět čtvrtek dokázal Morello swingovat takovým způsobem, že ji doswingoval až do hitparád, kde se z ní stal celosvětový hit. Mnoho odborníků i jazzových fandů stále pokládá jeho sólo z této skladby za nejlepší nahrané sólo všech dob. Během své kariéry rozvinul Morello obrovský smysl pro swing a pro do detailu propracovanou, precizní hru, v kombinaci s úžasnou technikou. Tisíce bubeníků bylo ohromeno a zároveň inspirováno touto technikou a Morellovou schopností ji využít ve vynalézavých sólech, či spletitě nepravidelných metrech. Během let u Brubecka toto vše dozrálo do naprosto dokonalé podoby a z Joe Morella se stal jeden z nejuznávanějších bubeníků jazzu. Hrál a hraje s tak vytříbeným stylem a nadhledem, že podobně jako třeba Buddy Rich dokáže nechat vyznít technicky téměř nemožné pasáže zcela jednoduše a bez dojmu, že by se nějak zbytečně předváděl. Marian McPartland jeho bubnování nazval precizní směsicí citu pro nástroj, vkusu a téměř neuvěřitelné techniky. Jeho plynulé pohyby při hře, prováděné s grácií, ale s jiskrným a diamantově ostrým atakem na bubnech, přirovnal k Sidu Catlettovi. Sám Morello konkrétně na techniku pohlíží zcela prozaicky. V jednom interview na toto téma řekl: „Technika je pouze prostředek ke konečnému výsledku. Pomáhá otevřít mysl pro zvládnutí více komplikovaných věcí a čím více kontroly nad ní hráč má, tím více má sebedůvěry a schopnosti realizovat své myšlenky. Ale pouze a jenom technika – na to zapomeňte…Jenom si dokazovat jak rychle umím hrát nemá žádný smysl. Jestliže není technika použita muzikálně a slouží pouze coby kulomet, který všechny kolem sestřelí, to je špatně.
Morello hrál od počátku své kariéry na bubny značky Ludwig a firemním hráčem firmy se stal v roce 1953, když hrál s Marianem McPartlandem. Tehdy byla firma pod značkou iniciál majitele - WFL. První soupravu Ludwig v černém laku dostal mladý Joe od svého bratrance. Oficiálně se potom s firmou spojil proto, poněvadž její nástroje mu vyhovovaly a líbil se mu jejich zvuk. V dobách největší slávy s Brubeckem odmítnul mnoho jiných nabídek včetně evropských firem Sonor,Trixon, nebo anglické Premier. Zůstal věrný Ludwigům a roli v tom jistě sehrálo i jeho velké přátelství s Billem Ludwigem juniorem. O něm žertem říkal že od té doby, co se oženil, byl Bill jeho nejlepším mužem. Firma z jeho náklonnosti spokojeně profitovala. Koncem padesátých let totiž velice soupeřila s konkurencí firem Slingerland a Gretsch o jazzový trh a mít ve své stáji Joe Morella bylo pro ni klíčovou okolností. Využila jeho věhlasu a věnovala mu mnoho prostoru ve svých propagačních materiálech a reklamních stránkách hudebních periodik. Výsledkem bylo mnoho prodaných souprav Classic a Super Classic ve stříbřitě třpytivé perleti. Malý buben Ludwig Supraphonic, tehdy vyráběný ze solidní pochromované mosazi, pomohl definovat zvuk moderního jazzu. V době, kdy většina jazzových bubeníků přešla na malé soupravy malých rozměrů, Joe si zvolil 22“ nebo 24“ velký buben a 13“ a 16“ tom tom a kotel. „Hrát na osmnáctipalcový velký buben je jako hrát na kotel, to prostě není můj styl.“ Jeho styl nebylo ani příliš filosofovat ohledně například činelů. Ty jednoduše dělí na dobré a špatné a je pouze třeba si vybrat takový nástroj, na který hrát je zadostiučiněním. Ve své době obdivoval Davea Tougha z kapely Woody Hermana. Byl a je pro něj vynikajícím hráčem, který přišel jako jeden z prvních s velkým ride činelem a začal na něm opravdu swingovat. Dave Tough byl pravděpodobně jednou z nějvětších Morellových inspirací. Po odchodu od Brubecka založil Morello vlastní quintet a začal se také věnovat učení a publikování svých vlastních metod učení. Jeho příspěvky se občas dodnes objevují například i v časopisu Modern Drummer a na akcích tohoto periodika i na jiných seminářích se stále objevuje i sám Joe. Letos byl u příležitosti pětadvaceti let časopisu zařazen mezi dvacet pět největších hráčů všech dob, kam jistě právem náleží a brzy oslaví sedmdesáté osmé narozeniny.
V současné době hraje na bicí soupravu značky DW Collector Series :
- 5x14 Edge snare
- 9x13 mounted tom
- 16x16 floor tom
- 16x22 bass drum
činely: Sabian
- 13"AAX Studio hi-hats (brilliant finish)
- 19" AA medium crash (brilliant finish
- 21" prototype ride (for 20" Manhattan)
- 17" AA medium-thin crash (brilliant finish)
HARDWARE: DW, blányDW
Souprava z padesátých až šedesátých let. Bubny Ludwig, vždy s perletí Silver Sparkle, činely Avedis Zildjian.
5 x 14“ Supra-phonic 400, občas Super Sensitive, oba z pochromované mosazi
14 x 22“ velký buben, občas 14 x 24“
9 x 13“ tom tom
16 x 16“ kotel
14“ Medium hi hat
19“ Medium Crash Ride
21“ Meium Ride