Libor Hadrava - další Čech za velkou louží....reedice

V roce 2011 jsme uvedli v aktualitách profil čecha, který se v té době začínal prosazovat tam za velkou louží, z doslechu víme, že se Liborovi daří a proto velice rádi uvádíme jeho nejnověší počiny, viz. video níže a zároveň připomínáme Libora v jeho profilu z uvedeného roku.

 

dovolte, abychom vám představili tohoto zajímavého člověka, jehož jméno a práci budete na našich stránkách vídávat, alespoň doufám, delší dobu....

Drumcenter.cz vám opět přinese něco ze světa bubeníků co jinde nenajdete.

Od leporela přes muzikus až na stránky DRUM! Magazínu.

Narodil jsem se v Hradci Králové. Od svých 6-7 let jsem hrál na housle, ale moc mě to nebavilo  .…. . Někde kolem desátého roku života jsem se dozvěděl, že je v Hradci spousta kapel, co hledá bubeníka. Kytaristů, basáků a zpěváků bylo tenkrát dost, ale o bubeníka by člověk nezakopl. Tím spíš o dobrého. A tak jsem to chtěl zkusit. Požádal jsem rodiče, aby mě přihlásili a zapsali do LŠU (dnes ZUŠ). Ze začátku to byla pěkná nuda a nic jsem se nenaučil, kromě “virblu”. Když se na to dívám dneska, byla to totální přehlídka ztraceného času, ale co se dalo dělat, že? Vydržel jsem dva roky “masírovat bubínek”, jak jsem tomu tenkrát říkal a pak jsem toho chtěl nechat. Naštěstí přišel nový učitel a vše se rázem změnilo. Roman Vrána je jedním z důvodů, proč teď můžete tohle číst a proč já mám videa předvádějící nezávislost na stránkách DRUM! Magazínu.  Po roce jsem mohl uklidit housle pod postel a vytvořil tak pavoučkům stálé bydlení. Veškerá má energie šla do “škopků”  Strašně moc mě bavilo cvičit, (daleko víc než vystupovat a hrát), čemuž jsem tenkrát nepřikládal velkou váhu, ale po letech tento fakt změnil můj život. Zanedlouho na to jsem hrál s místními kapelami a začal hrál po klubech. Své 15-té narozeniny jsem oslavil koncertem za bubny v rockovém klubu, kam mě vyhazovač nechtěl pustit. Posléze  jsem natočil materiál na 2 kazety. (CD-čka tenkrát ještě nebyla)

Již od malička jsem zbožňoval matematiku jako exaktní vědu. Obdivoval jsem její dané zákony a vztahy. Kdyby nebylo bubnů, jistě bych teď seděl za psacím stolem a řešil kdovíco.

Toužil jsem jít na konzervatoř, ale po jednostranné konzultaci (ha ha ha) a na doporučení mých rodičů (kterým děkuju a vděčím za všechno) jsem se přihlásil a dostal na hradecké gymnazium (takzvaná zadní vrátka–čehož teď v žádném případě nelituju).

Ve školním roce jsem na bicí cvičil každý den 2-3 hodiny, celé víkendy a volné dny. O prázdninách 8-12 hodin každý den.

Po celé 4 roky, co jsem byl na gymnaziu, jsem studoval bicí s Romanem Vránou, kterému děkuji moc. Měl jsem tu čest s ním být členem kapely v hradeckém Klicperově Divadle. Nejdříve jako náhradní bubeník ( hra “Každý má svého Leona” ) a posléze nastálo spolu s Romanem a také Milošem Dvořáčkem.

Po úspěšné maturitě, (na kterou se mě do dnešního dne nikdo zatím neptal) jsem se rozhodl dělat přijímací zkoušky na pražskou Konzervatoř Jaroslava Ježka.

Poslední rok na gymnaziu jsem také dojížděl do Prahy k profesoru Kymplovi a připravoval se na přijímací zkoušky na Ježkovu konzervatoř v Praze. V září 1997 jsem tam nastoupil k profesoru Žižkovi. 

V roce 1997 přijeli zástupci americké univerzity “Berklee College of Music” do Frýdlantu v Čechách v rámci světového turné. Týdenní kurz skončil a já měl v ruce STIPENDIUM na Berklee College of Music v Bostonu. Řekl bych, že tento kus papíru byl ten nejcennější, který jsem kdy držel v ruce.

Konzervatoř nekonzervatoř, se stipendiem v kapse  jsem do Prahy z Hradce jezdil pouze na privátní hodiny k profesoru Žižkovi. Zbytek týdne jsem cvičil, cvičil a cvičil. 12 hodin denně. 

V květnu 1998 jsem přistál na východním pobřeží USA na letišti v Bostonu.

Na Berklee jsem studoval s bubenickou elitou.  Jon Hazilla, Dave DiCenso, Rod Morgenstein, Casey Scheuerell, Rick Considine, Joe Hunt, Ed Kaspic, John Ramsay, Kenwood Dennard, Larry Finn ………….
 
Ani na Berklee mi nestačilo, co jsem mohl dostat, a začal jsem chodil soukromě k Jonu Hazillovi. Na Berklee jsem si zaplatil extra kredit, abych mohl chodit na “drum labs “ dvakrát.  Z  “Polyrhythm 1”  jsem dostal kredit a mohl postoupit do “Polyrhythm 2”, ale to bych nebyl já …. chodil jsem do obou a pomáhal učit v každé třídě.
Jako závěrečnou zkoušku jsem se nazpaměť naučil stránku z knížky Rhythm & Meter Patterns od Gary Chaffee, tak jak je napsána, a i  pozpátku.

Zanedlouho na to jsem byl osloven firmou Silverfox a stal se jejich firemním hráčem. Od roku 2009 jsem zástupcem Dream Cymbals.

Natočil jsem CD s kapelou Nascent. Ohlas byl velký a recenze ještě lepší. Před týdnem jsme dokončili singl k novému CD Nascent.

Vždycky mě bavilo víc cvičit a přicházet s novými cvičeními než hrát s kapelou. Pár krkolomných cvičení stačilo a teď jezdím na kliniky pro Dream Cymbals a Silverfox.

Založil jsem si svou vlastni hudební školu “Axiom Music School”.

 V létě 2011 mi zavolat Andy Doerschuk z DRUM! Magazínu. Poté, co viděl na YouTube moje video, kde jsem hrál všechny noty od čtvrtek přes trioly, kvintoly, septoly až k dvaatřicetinkám v paradiddlech s paternem v nohách na čtyři ve skupinkách po 3 notách, se mě zeptal, jestli bych neměl zájem publikovat své lekce na nezávislost na stránkách DRUM! Magazínu……..

 A výsledek uvidíte sami. (pozn.Drumcenter.cz - po dohodě s Liborem uvedeme na našich stránkách tyto lekce s popisem v českém jazyce)

Ve fyzice je zákon, který tvrdí, že energie se nemůže nikam ztratit. Přeměnit ano, ztratit ne. A proto: hoooooooodně energie vložené do cvičeni na bubny se jednou někde musí ukázat. Věřte mi, kolikrát ve svém životě jsem si myslel, že budu první, kterému se vložená energie ztratí, ale nestalo se ……

Hodně trpělivosti a ocelové zadní části těla přeji z celého srdce vám všem! Váš Libor Hadrava